Matematik a fyzik na lovu lvů II.

Nyní přichází na řadu fyzik.



Také teoretická a experimentální fyzika má k dispozici řadu možností, jak se tohoto, na první pohled obtížného úkolu zhostit.
Podle Diracovy metody například stanovíme, že žádní divocí lvi na Sahaře nejsou. Jsou-li tam vůbec nějací lvi, pak tedy musí být krotcí. Ulovit krotkého lva je ovšem hračkou a čtenář si to může sám provést jako cvičení.
Postavíme na Sahaře klec. Ze Schrödingerovy rovnice vypočítáme vlnovou funkci a zjistíme, že v daném okamžiku existuje nenulová pravděpodobnost, že lev je v kleci. Stačí tedy jen sedět a čekat.
Máme-li k dispozici krotkého lva, umístíme ho do klece a aplikujeme výměnný operátor, který vyvolá záměnu divokého lva venku a krotkého lva uvnitř klece. Krotkého lva pak již odchytíme snadno pomocí Diracovy metody.
Z experimentálních metod lze doporučit použití polopropustných membrán, které propouštějí lvy pouze jedním směrem, nebo metodu radioaktivního rozpadu. Ozařujeme poušť pomalými neutrony a vyvoláme tak u lvů umělou radioaktivitu. Počkáme, až radioaktivní rozpad pokročí natolik, že lvi nebudou moci klást žádný odpor.
Poněkud náročnější je magnetooptická metoda. Klec umístíme do ohniska velké magnetické čočky. Po poušti rozprostřeme velké množství zmagnetizovaného špenátu (který, jak víme, obsahuje velké množství železa). Špenát je postupně konzumován pouštními býložravci a ti se zase stávají potravou lvů. Zmagnetizovaní lvi se budou orientovat ve směru zemských magnetických siločar a bude je možno magnetickou čočkou fokusovat přímo do klece.
V případě, že lev na nás náhle zaútočí, stačí prostě přejít do soustavy souřadnicové, v níž je lev v klidu. Uklidněného lva pak již polapíme bez obtíží.